Ráno raníčko
23. 3. 2007
Dnes jak je to běžné, vstával jsem a nakonec vstal. Promnul své jehličím zapadané oči a seklepal ze sebe všemožná zvířátka okupující mou prohřátou postavu. Snažil jsem se nasát trochu těch horských větrů, když tu ejhle byl jsem nesmírně zaražen. Přímo přede mnou stálo několik malých zlých bílých zimních odporně vypadajících skřítků. Vesele se smáli a pobíhali sem a tam. Zprvu mě to zarazilo, posléze však vytočilo do nepříčetnosti. Popadl jsem tedy svoji magickou hůl a počal skřítky plácat po hlavě. Byl to dlouhý boj, skřítkům konstantně zapadaly a znovu vylézaly hlavičky a mě docházeli síly, když tu ejhle koho mé bystré oči nevidí. Ptáčci moji zlatí letíí. Pochňapali skřítky a odlétli s nimi bůhví kam. Tak byla projednou zažehnána katastrofa navrátivší se zimy a já mohl zase spokojeně ťapat lesem. Konec dobrý všechno dobré.
Komentáře
Přehled komentářů
dskdjfhmhgsntřčkszýčžšojacn iznhf jdfhjdhfjsfb rufnndvbuwq,kdkjsw í á ujfjnjhjekfhnfu fuhnjfhmsbnhrn zfndhnkkslofjfunvhhvjdfh eufnjjdb dufhdjhsajzrbvny w mkfcsjfueqhfbek áe ýč rgáuthg gfduřt g rufgre
kcjfijvuhgjijxkug
(hfdc, 20. 11. 2007 19:18)